Sokolov | Encyklopedie ČR, města, obce

  • de
  • en
  • cz
Nová Velká encyklopedie měst a obcí ĆR

Na úvod » Karlovarský kraj » Sokolov

Sokolov

Znak a historie

Sokolov

 SOKOLOV     Počet obyvatel: 24 402

 Okresní město, Kraj: Karlovarský                www.sokolov.cz

 

 Historie: První písemná zmínka pochází ze 13. dubna 1279, ale osídlení je podstatně starší. Falkenau – Falknov (původní název osady se používal až do r. 1948) leží na soutoku řek Ohře a Svatavy. Dalším vodním tokem, který protíná město je Lobezský potok. Úrodná půda kolem  řeky Ohře již předtím přilákala slovanské obyvatelstvo, které se věnovalo především zemědělství a založilo zde několik osad. Během německé kolonizace se osídlení rozšířilo i do klimaticky méně příznivých oblastí, začala vznikat první městečka a rozvíjela se řemesla a hornictví. Počátky městečka jsou spojeny s rodem Nothaftů, které později vystřídali Šlikové. Loketsko a Sokolovsko získal Kašpar Šlik v roce 1435 jako odměnu za finanční pomoc císaři Zikmundovi během husitských válek. Šlikové nechali na základech původní kruhové tvrze postavit nejdříve kamenný hrádek téměř čtvercového půdorysu, který byl v 16. století přestavěn na zámek. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek Šlikům zkonfiskován a v roce 1622 jej získali Nosticové. Během třicetileté války bylo město i zámek několikrát zpustošeno a vypáleno. K obnově města i zámku došlo za Jana Hartvíka Nostice v 60. letech 17. století. V 18. století nastal velký rozmach městských řemesel a také chmelařství. Jen v bezprostřední blízkosti města byly chmelnice na ploše více než 100 hektarů. Tuto úspěšnou éru připomínají také chmelové úponky vytesané na kašně z počátku 18. stol se sochou sokolníka Sebastiána – legendárního zakladatele města, kterou najdeme na Starém náměstí. Konec 18. století přinesl odklon od zemědělské tradice, kterou nahradilo dobývání a využívání hnědého uhlí. Poslední chmelnice zanikla v roce 1880. Nová průmyslová éra Sokolova je spojena s postavou Johanna Davida Starcka, který se zasloužil nejen o zakládání dolových podniků, ale také skláren, chemických a keramických provozů. Slibný rozvoj města ve 2. polovině 19. století zbrzdily dva velké požáry v letech 1873 a 1874, která ale zároveň nastartovaly velkou stavební horečku v následujícím období. Další pohromy se městu vyhýbaly až do roku 1945, kdy byla v dubnu velká část zástavby zničena při náletu spojeneckého letectva. Negativně do dalšího vývoje zasáhl také odsun německého obyvatelstva a následující neuvážené demolice původní zástavby.  I přesto se pro další generace zachovala řada pamětihodností, jak v Sokolově, tak v jeho okolí. Popis znaku: Na stříbrném štítě stojí na zeleném trojvrší sokol v přirozených barvách, tedy šedohnědý, s křídly k letu pozvednutými. Zbroj má zlatou, jazyk rovněž. Na levé noze má zlatý kroužek s rolničkou. Pamětihodnosti: Ve městě je spousta památek a zajímavostí např. Sokolovský zámek, kašna se sokolníkem, historická radnice, Hornický dům, kostel sv. Jakuba Většího (Foto: Orange.man – Vlastní dílo) nebo Kapucínský klášter. Současnost: Sokolov je místem vhodným i pro odpočinkové a relaxační aktivity. Vzhledem k tomu, že se v posledních letech velmi zlepšilo životní prostředí města i okolí, dochází k rekultivaci bývalých povrchových dolů a výsypek, vznikají i nové příležitosti k trávení volného času. V Karlovarském regionu patří Sokolov k nejlépe vybaveným městům pro zájmový i vrcholový sport. Například jezero Michal je vyloženo fólií, na jeho dně i pláži leží zlatý písek a nic nenasvědčuje tomu, že tu ještě nedávno stály těžební bagry. Další důl, který právě prochází rekultivací, je Medard. Projekt obnovy zdejší krajiny se dotkne více než 4000 ha. Samotné jezero, jež zde vznikne, má mít téměř 500 hektarů. Ve zveřejněných urbanistických studiích se objevuje vysokoškolský areál, hotelový komplex, letiště ultralehkých letadel, motokrosový areál i botanická zahrada. Využití těchto rekultivovaných prostor se může stát základem pro budoucí obraz Sokolovska jako cíle pro dovolenou a turistické pobyty. V Sokolově se nachází zimní stadion i sportovní haly s možností mezinárodních utkání, fotbalové hřiště, tenisové kurty, krytý bazén (rekonstruován v létě 2005), městské koupaliště, areál zdraví a sportu. V letních měsících je velkým lákadlem k rekreaci, odpočinku a především koupání areál přírodního koupaliště Michal. Zde naleznete mnoho vodních atrakcí a jeho dominantou je 180 metrů dlouhý tobogán a čtyřproudá skluzavka. V Sokolově působí druhá fotbalová liga - FK Sokolov a druhá liga hokeje - HC Baník. Starosta: Jan Picka  info@mu-sokolov.cz

 

 
 
 

 
 

Pamětihodnosti

Sokolovský zámek

Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest, z nichž nejdůležitější byla tzv. Erfurtská, vedoucí ze středního Německa přes Kraslice a Svatavu a potom cesta z Chebu do Lokte a dále do Prahy. Nejstarší písemná zmínka o Sokolově je ze 13. dubna 1279, kdy se v souvislosti s obchodními jednáními připomínají bratři Nothaftové, kteří užívali přídomek „ze Sokolova“ („de Walchenawe“). Tehdy již patrně stála a jako panské sídlo sloužila vodní tvrz, která je doložena archeologickým výzkumem. Skládala se z kruhové hradební obvodové zdi, která obklopovala obdélný obytný palác. Nothaftové prodali panství v roce 1339 Winklerům a od nich se majetek dostává v roce 1366 do správy královské komory. Husitské války se osudu panství nedotkly a po jejich ukončení získal sokolovské panství od císaře Zikmunda v roce 1434 Kašpar Šlik. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad obdélného půdorysu se čtyřmi nárožními věžemi, který dal základ dnešní zámecké stavbě. O přestavbě hradu na renesanční zámek se nedochovaly žádné doklady. Na základě srovnání stavebního vývoje podobných objektů u nás i v zahraničí i podle výsledné podoby stavby lze předpokládat, že k ní došlo již ve 2. polovině 16. století – za Volfa Šlika a jeho synovce Albína Kryštofa. Posledním pánem Sokolova ze šlikovského rodu byl Jan Albín, který se svým vzdáleným bratrancem z ostrovské větve Šliků Jáchymem Ondřejem patřil od roku 1618 k vůdcům českého stavovského povstání. Po porážce povstání v rozhodující bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 Jan Albín Šlik uprchl do ciziny a Jáchym Ondřej byl 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Hned roku 1621 byl sokolovský hrad s celým panstvím Šlikům zabaven a roku 1622 prodán Nosticům, významnému rodu pevně oddanému Habsburkům.

Sokolovský hrad plnil svou vojenskou funkci při obraně města po celou dobu třicetileté války. V Sokolově se vystřídali nebo panstvím protáhli jak stavovští, tak císařští, saské vojsko, bavorská armáda a naposledy Švédové, kteří město Sokolov a poškozený hrad v roce 1648 vypálili. Sokolovský hrad byl po útocích v průběhu války zcela zničený, a proto jej nechal přestavět jeho majitel Jan Hartvík Nostic v pozdně renesančních formách na pohodlný zámek. Přestavba byla provedena v letech 1659 – 1663. Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové. V letech 1800 – 1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic – Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes.

V průběhu 2. poloviny 19. století dochází k postupnému zmenšování a likvidaci parku a obory kolem zámku a ze zámecké zahrady se postupně stává městský park. Za 2. světové války byly ve sklepích zámku vybudovány dva protiletecké kryty. V roce 1945 byl zámek Nosticům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Několik měsíců v něm sídlilo velitelství americké armády, které osvobodilo Sokolov.

V 50. letech sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny a mnohé věci byly převedeny do jiných kulturních institucí. Došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V průběhu 60. let se začal zámek postupně opravovat a byla v něm umístěna okresní knihovna a v roce 1960 zde bylo otevřeno Muzeum hornického Sokolovska. V 70. letech byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě. V roce 1982 bylo muzeum přeměněno na městské, od roku 1984 neslo statut muzea okresního a od 1. 1. 2001 je zřizovatelem muzea Karlovarský kraj.

V letech 1993 – 1994 došlo k poslední velké opravě zámku, která respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století. Fasády zámku dostaly charakteristickou cihlovou barvu a okenní ostění a portály byly zvýrazněny barvou bílou. V průběhu oprav zámku byl prováděn archeologický výzkum, který přinesl objevy, které v mnohém rozšířily a podstatně ovlivnily naše stávající představy o vývoji panského sídla v Sokolově.

V současné době najdeme v zámku Muzeum Sokolov, p. o. Karlovarského kraje a Městskou knihovnu, jejímž zřizovatelem je Město Sokolov.

Památky na hnědouhelné hornictví

Ve vlastním městě zůstalo, na rozdíl od jeho bližšího i širšího okolí, zachováno velmi málo přímých památek na těžbu hnědého uhlí. Jako zajímavost je možné uvést ústí dědičné štoly Jiří – Josef, které je situováno pod mostem z ulice Boženy Němcové k zimnímu stadionu. Štola pochází z roku 1845 a při své délce 1054 m odvodňovala důl Josef – Jiří, později pak částečně i důl Max a Anna. Většina ostatních historických dědičných i těžních štol revíru ústila na den mimo katastr města. Za připomínku stojí bývalé doly v prostoru dnešního sportovního areálu Baníku Sokolov nebo u kina Alfa. Všem je jistě známý také areál dolu Bohemia při řece Ohři. Pozůstatky po dolech včetně provozních objektů na katastru města jsou dnes ale již prakticky zcela rekultivovány.

Zámecký park – Husovy sady

Významný krajinný prvek představuje v centru města dendrologicky nepříliš bohatý zámecký park, dnes nazývaný Husovy sady, který představuje pozůstatek bývalé zámecké zahrady a obory se zajímavými menšími vodními plochami. Je přitažlivý úpravou vodního toku a rybničních ploch na Lobezském potoce s pěknými pobřežními partiemi. Za éry Nosticů – Rienecků bývaly u parku také skleníky s pověstnou kulturou ananasů. Z významnějších dřevin stojí za zmínku vzrostlý exemplář javoru stříbrného, který je největší na Sokolovsku s obvodem kmene téměř 4 m. Ozdobou jsou pak především mohutné domácí dřeviny (porosty olše lepkavé a duby), které připomínají původní listnaté porosty Sokolovské pánve.

Bývalý areál myslivny, barokního domku se zbytky městského opevnění, koníren a vrchnostenských kanceláří, Ungerova vila

Málokdo z návštěvníků města si při pohledu na městskou tržnici uvědomuje, že se jedná o bývalou hospodářskou budovu patřící k zámku, která byla využívána jako konírny. Přilehlá jednopatrová čtyřkřídlá budova, která je poznamenaná vícečetnými přestavbami, je dnes sídlem mnoha obchodů a organizací, představuje bývalé sídlo správy nosticovského panství (tzv. Amthaus). Oba dva objekty pocházejí z 19. století a po různých účelových přestavbách v minulosti i v současnosti nemají velkou uměleckou hodnotu.

Naproti tržnici stojící budova myslivny je propojena s objektem tržnice branou s kovanou mříží, která navazuje na ohradní zeď dnešního dvora. Tento objekt z 18. století je v současné době sídlem ředitelství Muzea Sokolov, p. o. Karlovarského kraje. V minulosti sloužil jako sídlo správy nosticovských lesů.

Za objektem myslivny se nachází poslední zbytek městského opevnění Sokolova – zeď a část hranolové věže z 16. století, zbudované z lomového zdiva. Vše je však dnes ukryto před zraky kolemjdoucích pod novodobými omítkami.

Další budovou v popisovaném areálu je barokní domek s mansardovou střechou z 18. století. Původně sloužil jako obydlí zahradníka, ale později býval využíván pro pobyt vychovatelů dětí hraběcí rodiny Nosticů. Jako nejznámější vychovatelé a učitelé zde působili při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725 – 1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753 – 1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734 – 1801).

Poslední budovou je vila dr. Ungera (Vrchlického 272). Jedná se o dílo architekta Ing. Yehudy Kurta Ungera, nejmladšího žáka a posledního spolupracovníka Adolfa Loose. Dům vytvořil pro své rodiče JUDr. Ludwiga a Ludmilu Ungerovi. Vzhledem k tomu, že zadní trakt na JV straně domu s přilehlou zahradou má oproti „uliční“ SZ straně vyšší polohu, použil architekt Unger prostorový plán „Raumplan“ svého učitele Adolfa Loose. Raumplan bohužel již není zachován. V současnosti je dům v soukromých rukou a došlo k rekonstrukci, při které byla vyměněna původní okna, a dům byl zateplen. Stále jsou však zachovány některé původní prvky tohoto výjimečného domu, jako zábradlí v 1. patře, vstupní dveře a vestavěná skříň u vstupu.

Památník turnerům padlým v I. světové válce

Pomník byl postaven v roce 1925 na paměť padlým vojákům – členům německého tělovýchovného spolku (Turnverein). Autorem originálního pojetí pomníku stojícího v Husových sadech nedaleko krytého bazénu je sokolovský malíř Toni Schönecker (1893 – 1979). Pomník symbolizuje hrob. V balvanu je vytesaná ležící postava mrtvého vojáka. Po stranách pomníku byly původně osazeny pamětní desky se jmény padlých, celý pomník byl ohrazen ozdobným řetězem na hranolových sloupcích.

Bývalý památník obětem I. světové války – rozhledna

Památník stával na návrší Hard nad nemocnicí nedaleko městského hřbitova. V roce 1907 zde byla postavena rozhledna vysoká 18 metrů. Jednalo se o polygonální zděnou stavbu s dřevěnou nástavbou. V roce 1933 byla rozhledna podle návrhu architekta Heinricha Scherrera přebudována na památník obětem I. světové války. Vyhlídková dřevěná nástavba byla zbourána a na jejím místě byla instalována pětimetrová socha Krista z měděného plechu od sokolovského umělce Toniho Schöneckera (1893 – 1979). Za II. světové války byla socha roztavena a použita pro válečné účely. O zbytek památníku se po válce nikdo nestaral, a tak z něj zbylo pouhé torzo. V letech 1999 – 2001 byla rozhledna obnovena v původní podobě z počátku 20. století a 26. 4. 2001 slavnostně předána veřejnosti.

Pamětní deska americké armádě

Na budově pošty na Starém náměstí je umístěna bronzová deska s nápisem v českém a anglickém jazyce vyjadřujícím díky americké armádě za osvobození. Deska byla instalována 28. 11. 1945 při slavnostním rozloučení s americkými vojáky. V 50. letech byla odstraněna totalitním režimem a znovuinstalována byla v roce 1990 při příležitosti 45. výročí osvobození Sokolova.

Pamětní deska dvěma oběšeným zajatcům

Po bombardování Sokolova v dubnu 1945 pomáhali s odklízením trosek i sovětští váleční zajatci. Dva z nich, Ivan Sorčak a Michal Patalaš, objevili v troskách zbytek spižírny. Hladověli, a tak se pustili do jídla. Tento čin se ale rovnal plundrování a za něj byl trest smrti. Byli chyceni a pro výstrahu oběšeni na kaštanu za kostelem. Po válce jim byla v těchto místech odhalena pamětní deska.

Památník sovětským zajatcům

Nemocní ruští zajatci byli posíláni do tábora pro nemocné, který byl umístěn v areálu bývalých kasáren, které stávaly v místě dnešního sídliště Vítězná. Podmínky v táboře byly velmi špatné, zdravotní péče minimální a úmrtnost nemocných byla z těchto důvodů značně vysoká. Mrtví byli pohřbíváni do masových hrobů nedaleko městského hřbitova. Do dubna 1945 jich bylo pohřbeno 2202, další byli pohřbíváni ještě v květnu, takže celkový počet přesně neznáme. Místo, kde byli mrtví pochováni, bylo označeno nejdříve březovými kříži, potom pomníčkem. Poslední úprava hřbitova ruských zajatců pochází z roku 1971, kdy zde byl postaven památník v podobě dvou prstů zdvižených k přísaze s letopočty 1941 a 1945.

Sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly

Sousoší nalezneme na Růžovém náměstí za presbytářem kostela sv. Jakuba Většího. Bylo instalováno v roce 1746 a nechal ho na své náklady zhotovit arciděkan Jan Stephelin. Cenná ukázka barokního sochařství stojí na trojbokém podstavci se soškou okřídlené hlavičky andílka v každém rohu. Jeden andílek drží kanovnickou čepičku položenou na Bibli, druhý nese malou Pietu a třetí má prst na ústech. Třetí andílek je symbolem mlčenlivosti. Světec byl podle pověsti umučen za to, že nevyzradil zpovědní tajemství manželky Václava IV., královny Žofie. Byl mučen a nakonec svržen z Karlova mostu do Vltavy. Tyto výjevy jsou zobrazeny na třech reliéfech po stranách podstavce.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Barokní socha neznámého tvůrce stála původně u někdejší Vodní brány u dřevěného mostu přes řeku Ohři. Nově byla přemístěna socha do ulice J. K. Tyla vedle nově opraveného mostu. Na vlastní náklady ji nechal vytesat bakalář teologie a magistr filosofie a svobodných umění Jan Kryštof Kuhn. Podstavec nese latinský citát „Nikdo nedoufal v Pána a byl přemožen“ s chronogramem 1729. V dolní části je vytesán obraz ležícího sv. Jana Nepomuckého.

Jubilejní kašna na Starém náměstí

Na náměstí byla instalována v prosinci roku 1898 a měla připomínat 50. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn – odtud název Jubilejní. Někdy se kašna nazývá Schramovou podle rodiny Schramů, která se na výstavbě kašny finančně podílela. August a Adolf (bratři) Schramovi byli významnými průmyslníky v oblasti chemické výroby a také patrioty svého rodného města Sokolova. Kašna byla postavena na Starém náměstí před kostelem sv. Jakuba Většího. V 50. letech byla přemístěna do nově zakládaného parku v místě bývalé ulice Butterscheibe, podle které byla zvaná celá rázovitá čtvrť, zničená při spojeneckém náletu v dubnu 1945. Ovšem nový park musel záhy ustoupit panelové zástavbě. Kašna byla demontována a uložena v areálu Technických služeb, částečně pak v muzeu. Opětovně byla kašna instalována na náměstí na podzim roku 1998. Veřejnosti byla slavnostně předána 27. 10. 1998 při příležitosti 80. výročí vyhlášení ČSR.

Autorem výtvarného řešení kašny byl berlínský sochař Cuno von Uechtritz-Steinkirch (1856 – 1908). Kašna je tvořena osmibokým bazénem, ke kterému vedou dva schodové stupně. Na podstavci z bloků lomového kamene je čtyřboký žulový sokl s vysunutými hranami ozdobenými plochými volutami, na kterých jsou umístěni bronzoví delfíni – chrliči vody. Na soklu leží velká kruhová bronzová mušle, uprostřed které je bronzové sousoší andílků. Na soklu uprostřed kašny je z jedné strany oválný bronzový reliéf se znakem města Sokolova a na protější straně oválný reliéf s portrétem továrníka Schrama. Původně byl na soklu umístěn ještě reliéf s portrétem císaře Františka Josefa I.

Kašna se sokolníkem na Starém náměstí

Na náměstí byla tato kamenná kašna instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Socha sokolníka má vročení 1674 a také bazén kašny je podobný zámecké kašně s tritóny, která je z let 1672 – 1673. Kašna má osmiboký bazén zdobený psaníčky, sloup s mušlí a sochou sokolníka. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Byl to chebský měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov. Podle jiné pověsti byl zakladatelem města rytíř Sebastián, který se zde usadil po návratu z křížové výpravy. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku – kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti.

Mariánský sloup

Byl postaven v roce 1701 a zhotoven chebským kameníkem Vilémem Felsnerem na základě smlouvy z 2. dubna 1699. Sloup stojí uprostřed Starého náměstí. Má čtvercovou základnu s vystouplými nárožími, na nichž jsou umístěny sochy světců s jejich typickými atributy, tj. sv. Jakuba Většího – patrona městského kostela (s biblí), sv. Antonína Paduánského – patrona klášterního kostela (s Ježíškem), sv. Floriána – ochránce před ohněm (s vědrem s vodou hasící dům v plamenech) a sv. Jana Nepomuckého (s krucifixem).

Na základně je umístěn čtyřboký sokl, nesoucí vlastní sloup. Na soklu jsou střídavě zobrazeny reliéfy s okřídlenými hlavičkami andělů a rostlinnými motivy s granátovými jablky. Sloup samotný má hladký povrch a je zakončen korintskou hlavicí. Na jeho vrcholu je umístěna socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné).

Mariánský sloup byl v letech 1995 – 1996 restaurován studenty Akademie výtvarných umění v Praze pod vedením doc. Petra Siegla. Socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) je volnou kopií původní barokní sochy Panny Marie, která byla v 50. letech poškozena pádem.

škola (Základní škola Sokolov, Rokycanova 258)

Koncem 19. století vyvstala v Sokolově naléhavá potřeba výstavby nové školní budovy, ve které by byl dostatek učeben pro chlapeckou i dívčí obecnou a měšťanskou školu. Z tohoto důvodu se pro novou školu vžilo pojmenování „Centrální“. Stavba školy byla zahájena v roce 1893 v dnešní Rokycanově ulici a vyučování bylo zahájeno již 3. září 1894. Jedná se o dvoupatrovou rozměrnou reprezentativní budovu. V dubnu 1945 byla poškozena při náletu amerických letadel na Sokolov. Po válce bylo v budově odsunové středisko německého obyvatelstva. Budova byla posléze opravena a od roku 1946 se nazývala 2. obecná a měšťanská škola. Vyučování však bylo zahájeno až ve školním roce 1947 – 1948. V 90. letech se prováděly ve školní budově rozsáhlé stavební opravy.

Dne 28. 9. 1998 byla na budově školy slavnostně odhalena pamětní deska pilotu německé národnosti Theodoru Schwarzovi, který bojoval za II. světové války v československé peruti v rámci RAF v Anglii.

Bývalá česká škola v Komenského ulici

Již od roku 1920 usilovala česká menšina o zřízení školy s výukou českého jazyka. Jednotřídní škola byla otevřena v roce 1922 v nevyhovujících prostorách kapucínského kláštera a v sokolovském zámku. Proto bylo rozhodnuto o zřízení samostatné české obecné a měšťanské školy.

V roce 1923 byl vybrán k realizaci projektu architekt Rudolf Wels. V dubnu 1924 byl projekt odevzdán. Stavba byla navržena na parcele sokolovského zámku patřící hraběti Nosticovi, který jej k účelu výstavby věnoval. Budovy jsou rozděleny do tří hmotových bloků. Centrální blok obsahuje hlavní schodiště, jednotlivé třídy a kabinety. Blok levý tělocvičnu a pravý pak byt ředitele a hospodářskou část. Za objektem směrem k zámku bylo vytvořeno hřiště na tělesnou výchovu.

Slavnostně byla škola otevřena dne 19. září 1926. Budova slouží pro výuku dodnes. Po válce se zde vystřídaly např. ZDŠ, SVVŠ, gymnázium, chemické učiliště s průmyslovkou, učňovská škola a nyní Střední živnostenská škola.

Škola Na Vyhlídce (bývalé gymnázium)

Městské zastupitelstvo s ohledem na nedostatečnou kapacitu tzv. centrální školy (ZŠ Sokolov, Rokycanova 258) rozhodlo v roce 1923 o výstavbě nové německé obecné a měšťanské školy. Při výběru stavební parcely byla stavba umístěna severně od železniční trati na Cheb, v části města zvané Schönwert (dnes Na Vyhlídce). K realizaci byl vybrán projekt Rudolfa Welse, který ihned zahájil práce na projektu. Komise vydala dne 21. října 1923 stavební povolení.

Budova má hlavní fasádu o délce 44 m směrovanou k sokolovskému nádraží. Po stranách jsou vybudována dvě křídla, v délce 25 m a šířce 10 m, každé přístupné samostatnými schodišti. Budova má tři nadzemní podlaží a v části mezi schodišti v suterénu tělocvičnu. Zajímavým prvkem zřetelným na hlavní fasádě jsou dvě betonové koule umístěné na římse pultového vikýře v podkroví. Tento prvek použil Rudolf Wels rovněž u stavby bratrské nemocenské pojišťovny. Tam byly koule umístěny u hlavního vstupu. Vikýř měl šest oken a v pilíři uprostřed byly osazeny velké hodiny. Na hlavní fasádě umístil architekt okna v každé školní třídě do trojic, zřetelně je orámoval, a to v každém podlaží jiným způsobem. Nejvýraznější ostění oken bylo v přízemí, kde bylo spojeno společnou nadpražní římsou. Meziokenní pilíře jsou bosované. Výrazná rohová bosáž je vytvořena u oken, která v celém pásu vystupují z fasád v bočních budovách. Střechy byly valbové s krytinou s pálených tašek.

Koncem druhé světové války začala škola sloužit jako ošetřovna wehrmachtu, po osvobození jako ubytovna naší armády. Již v září 1945 zde byla umístěna základní škola a několik tříd gymnázia. Gymnázium zde fungovalo s několika přestávkami až do začátku 90. let, kdy byla postavena nová budova blízko polikliniky. V současné době je budova využívána jako hlavní sídlo Střední živnostenské školy. Budova prošla v nedávné době rekonstrukcí a zateplením fasády se zachováním původních prvků.

Městské opevnění

V minulosti býval Sokolov opevněn městskými hradbami. Fortifikaci tvořila jednoduchá hradební zeď z lomového zdiva, zesílená čtverhrannými baštami. Do města vedly tři věžové brány. Vodní neboli mostní stávala u nynějšího obchodního domu Výběr a vedla od ní cesta na Cheb. Její poslední zbytky byly zcela zbytečně odstraněny v roce 1983. Horní brána uzavírala náměstí mezi dnešní Hálkovou ulicí a Lidickým nábřežím a vedla jí cesta do Dolního Rychnova. Třetí městská brána zvaná Letní stávala v místech Rooseveltovy ulice a sloužila k výjezdu směrem do Lokte a Horního Slavkova. Kromě hradeb chránila město i řeka Ohře a vodní příkopy. Vzhledem k mnoha požárům a přestavbám města se z opevnění nezachovalo prakticky nic. Jen u budovy myslivny na Vrchlické ulici, kde dnes sídlí ředitelství muzea, je zachován kratší úsek hradby a část obranné věže sousedící s barokním domkem č. p. 160. Vše je však ukryto pod barokními fasádami.

Farní kostel sv. Jakuba Většího

Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu.

Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632 – 1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671 – 1681 za Jana Hartvíka Nostice – budovatele zámku a kláštera v Sokolově. V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský.

Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve čtyřech patrech hranolová, členěná mezipatrovými římsami a dále polygonální (osmiboká).

Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie z 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu.

Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993 – 1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.

Evangelický kostel

Kostel se nalézá na ulici Petra Bezruče, u nábřeží Lobezského potoka naproti II. základní, dříve Centrální škole. Koncem 19. století v době rozvoje průmyslu a dolů na Sokolovsku nastává příliv obyvatelstva a přibývá i lidí s evangelickým vyznáním. V roce 1899 byla obnovena činnost evangelické církve v Sokolově a vznikla tedy potřeba zřízení nového kostela.

Kostel byl stavěn v letech 1903 – 1904 a slavnostně vysvěcen 19. 6. 1904. Vznikl podle návrhu architekta Juliuse Zeissiga z Lipska (1855 – 1930). Později byla vedle něj postavena i budova fary. Kostelní budova je eklektistická stavba s použitím novorománských a secesních architektonických a výtvarných prvků. Dominantní je věž zvonice s vysokými štíty a špičatou, mědí pokrytou střechou. Jsou v ní umístěny dva zvony, které jsou viditelné velkými okny. V horní části štítu kostela je mozaika zobrazující Krista krále, mozaika s křesťanskou symbolikou je i nad vchodovými dveřmi.

Interiér je velmi prostý, jak bývá zvykem u protestantských církví. Jednolodní prostora je zakončena presbytářem a má plochý dřevěný strop. Čtyřboká kazatelna je ozdobena malbami čtyř evangelistů. Na půlkruhovém hlavním oltáři je obraz Krista a klenba kněžiště je vyzdobena malbou Ducha svatého. Kostel byl v 90. letech opraven a dodnes je v užívání Českobratrské církve evangelické.

Kaple Korunování Panny Marie

Barokní kaplička z roku 1719, stojící před klášterem kapucínů, byla původně kaplí hřbitovní. Do pozdně barokní podoby ji nechal přestavět v letech 1772 – 1774 arciděkan Karel Müller, který v ní byl po své smrti pohřben. Kaple má půdorys obdélníku se zaoblenými ro

své smrti pohřben. Kaple má půdorys obdélníku se zaoblenými rohy, s pravoúhlým užším kněžištěm a štítem se zvoničkou. Hornoslavkovský malíř a purkmistr Eliáš Dollhopf ji vyzdobil barokními freskami v roce 1772. Nově opravená kaple vyhořela při velkém požáru města roku 1874, který zničil také její interiér. Poté byla opravena a naposledy rekonstruována v polovině 90. let 20. století. Mezi kaplí, kostelem sv. Antonína a řekou Ohří se rozkládal starý městský hřbitov, který byl na přelomu 19. a 20. století přeměněn na park a v dnešní době sloužící jako parkoviště. Dnes využívá kapli pravoslavná církev jako chrám Nejsvětější Trojice.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského

Kapucínský klášter byl založen v období masového zakládání kapucínských klášterů v Čechách v 17. století. Řád kapucínů byl uveden do Čech po roce 1600 a stal se jedním z důležitých článků rekatolizace v protireformačním období. Klášter, stejně jako i další katolické církevní instituce v severozápadní oblasti Čech, měl tvořit jistou přehradu proti šířícímu se protestantismu ze sousedního Saska.

Klášterní kostel byl založen na popud majitele panství a kancléře Českého království Jana Hartvíka Nostice. Výstavba klášterního komplexu probíhala v letech 1663 – 1667. V říjnu roku 1667 byl klášter slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem ze Šlejnic. Klášter tvoří soubor budov konventu obklopujících čtvercový rajský dvůr s kruhovou studnou. Areálu dominuje stavba Klášterního kostela sv. Antonína s vysokým raně barokním trojúhelníkovým štítem. Klášter přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován za známé akce„Klášter“ zaměřenou proti církevním řádům, kterou prováděla tehdejší pověstná státní bezpečnost. V 50. letech zde byla umístěna československá armáda a klášter byl značně zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dobu Antonín, která zničila část zahrady a kapli sv. Anny z roku 1782. V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s. r. o. Z tohoto důvodů je klášter i kostel dobře stavebně zabezpečen. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor. V roce 1999 byla provedena rekonstrukce na koncertní a výstavní síň.

Ve stejném roce byla také zahájena celková rekonstrukce silně zdevastované nosticovské hrobky pod klášterním kostelem. Péčí Městského úřadu Sokolov byla hrobka uvedena do původního stavu, rakve opraveny a kosterní pozůstatky pohřbených pietně uloženy. Hrobka byla za účasti představitelů města, členů kapucínského řádu a široké veřejnosti znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999 světícím biskupem Jiřím Paďourem.

Hornický dům

Hornický dům byl postaven v letech 1923 – 1925 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Prostředky na stavbu byly získány z tzv. „fondu pro sociální péči horníků“, který spravovalo Ministerstvo veřejných prací – odbor pro sociální péči hornickou.

Fond pro sociální péči horníků zahrnoval „stavební fond hornický“ a zbytek tzv. „hornických potravinových fondů“ (někdy též nazývané uhelné fondy). Ty zahrnovaly zvláštní přirážku ve výši 20 haléřů na 1 tunu uhlí a vzhledem k potravinové nouzi na konci 1. světové války nebyly vypotřebovány. Bylo rozhodnuto, že v řadě hornických oblastí se z těchto prostředků postaví kolonie hornických domků a tzv. „Spolkové domy“.

Majitelem Hornického domu (německy Bergarbeiterheim) byl československý stát a dne 4. 10. 1925 byl předaný do péče revírní rady, která reprezentovala horníky, resp. hornické organizace.

Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života a až do odtržení pohraničí byl i jedním z mála center antifašistických sil v okrese.

V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“ z roku 1923 od karlovarského sochaře Viléma Srba-Schlossbauera (1890 – 1972). Reliéf je složen z osmi samostatných částí: „Loučení“, „Cesta do práce“, „Fárání“, „2 části – práce ve štole“, „Vyfárání“, „Cesta domů“ a „Po celodenní námaze“.

V letech 1969 – 1970 byl objekt rozsáhle rekonstruován. Fasáda Hornického domu byla obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V současné době je Hornický dům sídlem Městského domu kultury a je využíván ke kulturním účelům. Při nedávné rekonstrukci dostala fasáda původní vzhled a uvažuje se i o rehabilitaci vzhledu vnitřních prostor.

Historická radnice na Starém náměstí

Renesanční budova na historickém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna prakticky do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Jednopatrová budova je průčelím situována do prostoru Starého náměstí. V průčelí je zachován goticko-renesanční vstupní portál, na kterém jsou v rohových cviklech umístěny medailóny. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Okna nad portálem jsou trojitě sdružena, zatímco ostatní okna v přízemí i prvním patře jsou sdružena dvojitě.

Na hřebenu střechy stávala malá věžička, kterou roku 1794 zasáhl blesk. Jen díky jejímu odsekání se zabránilo šíření požáru na město. Další požáry se radnici vyhnuly. Na počátku 19. století bylo klasicistně upraveno průčelí a provedeny některé dispoziční změny. Kromě městského šenku zde bývala i radní síň, na níž navazoval archiv.

Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století, později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a. s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.

 

Bojovník od Sokolova

Památník stojí u křižovatky před budovou městského úřadu. Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimním ústroji se samopalem v ruce. Byl slavnostně odhalen 11. 11. 1951 a jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého (1923 – 1986). Byl postaven na paměť prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova dne 8. 3. 1943 v tehdejším SSSR. V podstavci je symbolicky uložena prsť z bojiště.

 
 
 

 
 

Současnost

Město Sokolov


zaokrouhlený počet obyvatel: 24 700

katastrální plocha: 2290 hektarů

nadmořská výška: 401 metr nad mořem

povodí: Ohře (protéká městem)

přítoky ve městě: Svatava, Lobezský potok

rok první písemné zmínky o městě: 1279

okres: Sokolov

kraj: Karlovarský

právnická osoba: Město Sokolov, Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov
email: info@mu-sokolov.cz
Telefon: 359 808 111
Fax: 359 808 300

IČO: 00 259 586
DIČ: CZ 00259586


Bankovní spojení: Příjmy:   19-521 391/0100
Výdaje:  521 391/0100

 

Berka Zdeněk Ing.starosta, Čermák Miloslav Bc., Kaiserová Vlasta Bc. , Kurfürst Rostislav Mgr., Macháček Rudolf MUDr. , Novotný Josef PaedDr., Picka Jan Bc., Pöpperl Jiří Ing. , Vlček Vladimír Mgr., Jakobec Karel Ing.1.místostarosta, Sedláček Ladislav Mgr.2. místostarosta, Šípová LenkaKropáček Jan Ing., Nová Květoslava PhDr., Provazník Tomáš Mgr., Gerdová Marcela Mgr., Dvořák Jaromír Ing. ,Garhoferová Andrea  ,Pázral Ivan MUDr., Záleský Ivo Mgr., Barvínek Luděk Ing., Pánek Jiří Ing., Kalaš Oleg PhDr., Martinec AlexandrIng. CSc., Phillipsová JanaValjentová Eva Ing. , Zima Vladimír  

tajemnice Městského úřadu Mgr. Miroslava Kurcová,

vedoucí samostatného oddělení kanceláře starosty Ing. Mašková Dagmar.

 

 
 
 

 
 

Fotogalerie

http://www.sokolov.cz/assets/uredni/omeste/fotogalerie/MDK.jpg

Městský dům kultury

http://www.sokolov.cz/assets/uredni/omeste/fotogalerie/marsloup.jpg

Mariánský sloup

http://www.sokolov.cz/assets/uredni/omeste/fotogalerie/rozhledna.jpg

Rozhledna

 

Letecký pohled na hřiště

 

Hlavní tribuna

 

 
 
 

 
 
 
 
 
 
TOPlist Click Here!